Již v roce 1859 použila Florence Nightingalová termín proleženina (bedsore) (Nightingale, 1958). Proleženiny (dekubity) jsou stále vážným problémem. Snižují kvalitu života pacientů, zvyšují náklady na zdravotní péči a mohou pacienta ohrozit dekubitální sepsí (celková reakce organizmu na infekci).
Dekubitus má mnoho synonym – proleženina, prosezenina, tlakový vřed či tlaková léze, avšak jednotný vznik – jsou to rány vznikající na podkladě lokálního působení tlaku, střižných a třecích sil souvisejících s deformací tkání a buněk. Dekubitus je lokalizované poškození kůže a dalších měkkých tkáňových vrstev obvykle nad kostními výčnělky nebo je jeho vznik spojen se zdravotnickou či jinou pomůckou. Může se projevovat jako neporušená kůže, nebo otevřená rána/vřed a způsobuje bolest. Velikost a hloubka dekubitu je dána vzájemnou intenzitou působení tlaku, dobou působení tlaku, celkovým stavem pacienta, vnějšími podmínkami a samozřejmě i místem, kde rána vzniká (vrstvou svalů, podkožního tuku apod.). Dekubitus je lokalizovaná oblast buněčného poškození způsobená poruchou mikrocirkulace a z ní vyplývající hypoxie (nedostatek kyslíku na tkáňové úrovni). Je nutno ji odlišit od poškození kožního krytu v důsledku vlhka (opruzenina, inkontinenční dermatitida) či jiné např. traumatické či tepelně indukované etiologie. Proleženiny patří do kategorie chronických ran/nehojících se ran, a proto je doba hojení zpravidla dlouhá a individuálně podmíněná příčinou a rozsahem poškozené tkáně. Dekubitus představuje specifické onemocnění, jehož komplikace mohou být pro pacienta velice závažné. Postihuje nejen pacienty s dlouhodobě sníženou mobilitou, ale také se mohou vyskytnout u pacientů s náhle sníženou pohyblivostí.

Dekubity se dělí do kategorií dle rozsahu (hloubky) poškozených vrstev kůže a podkoží, které zasahují. Níže uvádíme kategorizaci dekubitu dle NPUAP (National Pressure Ulcer Advisory Panel, Národní poradní panel pro otázky dekubitů) 2019. Specifickou kategorii tvoří dekubity na sliznicích, které lemují dýchací cesty, gastrointestinální (trávicí) a močový trakt. Primární příčinou vzniku dekubitu na mukózní membráně je použití zdravotnických prostředků (intubační kanyly, močové katetry, nasogastrické sondy apod.) a jejich trvalé působení tlaku, tření (frikce) a střižné síly na sliznici. NPUAP klasifikace pro dekubitus na kůži nelze použít pro klasifikaci slizničních dekubitů. Dekubitus na mukózní membráně by měl být označen jako slizniční dekubitus bez identifikované hloubky.

Upozornění: Fotodokumentace dekubitů není vhodná pro citlivější osoby

Dekubitus I. kategorie  Neblednoucí erytém neporušené kůže

Neporušená kůže s lokalizovanou oblastí neblednoucího erytému se může projevovat jinak u tmavě pigmentové kůže. Přítomnost blednoucího erytému nebo změny citlivosti, teploty, nebo pevnosti mohou předcházet vizuální změny. Změny barvy nezahrnují fialové nebo tmavě červené zabarvení. Ty mohou značit, že se jedná o hluboké poškození tkání.

Dekubitus II. kategorie  Částečná ztráta tloušťky kůže s odhalenou dermis

Částečná ztráta kůže s odhalenou dermis. Spodina rány je životaschopná, růžová nebo červená, vlhká a může se také vyskytovat jako neporušený, nebo prasklý puchýř naplněný serózní tekutinou. Tuk není viditelný a hlubší tkáň také ne. Granulační tkáň, vlhká nekróza nebo příškvar nejsou přítomny. Tato zranění obvykle vznikají z nepříznivého mikroklimatu a střižných sil na kůži nad pánví a střižných sil v kotníku. Tento stupeň by neměl být použit k popisu MASD, IAD, ITD, MARSI nebo traumatických ran.

Dekubitus III. kategorie Úplná ztráta kožního krytu

Úplná ztráta kožního krytu, při které je viditelný tuk ve vředu. Často se vyskytuje granulační tkáň a epibolus (shrnuté okraje rány). Vlhká nekróza a/nebo příškvar mohou být viditelné. Hloubka poškození tkáně se liší podle anatomického umístění. V oblastech s hodně tukem se můžou vyvinout hluboké rány. Rovněž se může vyskytovat podminování a tunely. Fascie svaly, šlachy, vazy, chrupavky a/nebo kosti nejsou odhaleny. Pokud vlhká nekróza nebo příškvar zakrývají rozsah ztráty tkáně, jedná se o neklasifikované dekubity.

Dekubitus IV. kategorie Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce tloušťce

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce s odhalenými nebo přímo hmatatelnými fasciemi, svaly, šlachami, vazy, chrupavkami nebo kostmi ve vředu. Vlhká nekróza a/nebo příškvar mohou být viditelné. Často se vyskytuje epibolus (shrnuté okraje), podminování a/nebo tunely. Hloubka se liší podle anatomického umístění. Pokud vlhká nekróza nebo příškvar zakrývají rozsah ztráty tkáně, jedná se o neklasifikované dekubity.

Neklasifikovatelný dekubitus: Zakrytá úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce, u které nelze potvrdit rozsah poškození tkáně v rámci vředu, protože je zakrytá vlhkou nekrózou nebo příškvarem. Je-li vlhká nekróza nebo příškvar odstraněn, bude odhalen dekubitus 3., nebo 4. kategorie. Stabilní příškvar (tj. suchý, přilnavý, neporušený bez erytému nebo změny) na patě nebo ischemické končetině by neměl být změkčován nebo odstraněn.

Hluboké postižení tkání: Perzistentní neblednoucí tmavě červené, vínově červené nebo fialové zbarvení

Neporušená nebo porušená kůže s lokalizovanou oblastí perzistentního neblednoucího tmavě červeného, vínově červeného nebo fialového zabarvení nebo epidermální separace odhalující tmavou spodinu nebo puchýř vyplněný krví. Bolest a změny teploty často předcházejí změnám barvy kůže. Zabarvení se může projevovat různě u tmavě pigmentové kůže. Toto poranění vzniká z intenzivního a/nebo prodlouženého tlaku a střižných sil na kontaktní vrstvě kosti a svalu. Rána se může rychle vyvíjet a odhalit skutečný rozsah poranění tkání nebo se může vstřebat bez ztráty tkání. Pokud jsou nekrotická tkáň, tuková tkáň, granulační tkáň, fascie, svaly nebo další podkožní struktury viditelné, poukazuje to na hluboké dekubity (neklasifikovatelné, 3. nebo 4. stupně). Nepoužívejte kategorii vnitřní dekubitus (DTI) k popisu vaskulárních, traumatických, neuropatických nebo dermatologických stavů.

Dekubity na sliznicích

Primární příčinou vzniku dekubitu na mukózní membráně je použití medicinských prostředků (intubační kanyly, močové katetry, nasogastrické sondy apod. a jejich trvalé působení tlaku, frikce a střižné síly na sliznici.
Klasickou klasifikace pro dekubitus na kůži nelze použít pro klasifikaci slizničních dekubitů. Dekubitus na mukózní membráně by měl být označen jako slizniční dekubitus bez identifikované hloubky. Neblednoucí erytém nelze na sliznicích vidět, protože superficiální otevřené vředy indikující ztrátu povrchové tkáně bez keratinizovaného epitelu jsou tak mělké, že jsou vizuálně nerozeznatelné od hlubších vředů.

Vysvětlivky: MASD – poškození kůže spojené s vlhkostí, IAD – inkontinenční dermatitida, ITD – intertriginózní dermatitida, MARSI – poranění kůže zdravotnických adhezivem 

• Nemasírujte oblast dekubitu masážní emulzí nebo kafrovou mastí, netřít pokožku ručníkem (v oblasti dekubitu ani na predilekční oblasti (oblasti s vysokým rizikem vzniku dekubitu)
• Nepoužívat „nánosy“ zinkové pasty na oblasti dekubitu nebo na predilekční oblasti (oblasti s vysokým rizikem vzniku dekubitu)
• Nepoužívat pomůcky s otevřeným středem (věnečky, kolečka) pro udržení polohy a snížení tlaku
• Zajistit, aby paty pacienta spočívaly volně nad povrchem lůžka – „plovoucí paty“ (např. za pomocí polštářů), kdy váha bérce musí
  být rozložena po celé ploše polštáře. Zabráníte tak působení tlaku zejména v oblasti Achillovy šlachy