Proleženina (dekubitus)

Zář 1, 2024 | Bulletine Zahojíme

Tento článek je součástí Bulletinu Zahojime. Přečtěte si celé číslo!

Proleženiny (dekubitus)

Již v roce 1859 použila Florence Nightingalová termín proleženina (bedsore) (Nightingale, 1958). Proleženiny (dekubity) jsou stále vážným problémem. Snižují kvalitu života pacientů, zvyšují náklady na zdravotní péči a mohou pacienta ohrozit dekubitální sepsí (celková reakce organizmu na infekci).
Dekubitus má mnoho synonym – proleženina, prosezenina, tlakový vřed či tlaková léze, avšak jednotný vznik – jsou to rány vznikající na podkladě lokálního působení tlaku, střižných a třecích sil souvisejících s deformací tkání a buněk. Dekubitus je lokalizované poškození kůže a dalších měkkých tkáňových vrstev obvykle nad kostními výčnělky nebo je jeho vznik spojen se zdravotnickou či jinou pomůckou. Může se projevovat jako neporušená kůže, nebo otevřená rána/vřed a způsobuje bolest. Velikost a hloubka dekubitu je dána vzájemnou intenzitou působení tlaku, dobou působení tlaku, celkovým stavem pacienta, vnějšími podmínkami a samozřejmě i místem, kde rána vzniká (vrstvou svalů, podkožního tuku apod.). Dekubitus je lokalizovaná oblast buněčného poškození způsobená poruchou mikrocirkulace a z ní vyplývající hypoxie (nedostatek kyslíku na tkáňové úrovni). Je nutno ji odlišit od poškození kožního krytu v důsledku vlhka (opruzenina, inkontinenční dermatitida) či jiné např. traumatické či tepelně indukované etiologie. Proleženiny patří do kategorie chronických ran/nehojících se ran, a proto je doba hojení zpravidla dlouhá a individuálně podmíněná příčinou a rozsahem poškozené tkáně. Dekubitus představuje specifické onemocnění, jehož komplikace mohou být pro pacienta velice závažné. Postihuje nejen pacienty s dlouhodobě sníženou mobilitou, ale také se mohou vyskytnout u pacientů s náhle sníženou pohyblivostí.

Závažná přidružená onemocnění mohou urychlit vznik dekubitů a prodloužit proces jejich hojení. Dekubity mohou vzniknout i na operačním sále, kdy za rizikový výkon je považován ten, jehož délka trvání přesahuje 4 hodiny. Proleženiny se objevují poměrně rychle, v některých případech i po pouhých několika hodinách. Zvýšené riziko vzniku dekubitů mají lidé inkontinentní (se samovolným únikem moči či stolice), pacienti s onemocněním centrálního nebo periferního nervového systému, nemocní po úrazech a lidé ve vyšším věku či naopak nezralí novorozenci s velmi nízkou porodní váhou. V místech neustálého působení tlaku dochází k uzavření drobných cév, tkáně jsou špatně zásobovány živinami
a kyslíkem, a tak dochází k jejich postupnému odumírání. Rozsah odúmrtí tkáně závisí na vzájemném působení několika faktorů. Faktory můžeme rozlišit na přímé a nepřímé (obr. č. 1 a 2.)

Tření a střižné síly – působí např. v polosedě, kdy trup „klouže“ po podložce, směrem dolů, při přesunech pacienta na lůžku či při polohování – běžně se provádí tahem po podložce, což je nevhodné. Při tření a střižných silách dochází k napínání a zužování tukové a podkožní tkáně, zatímco povrchová vrstva kůže zůstává relativně beze změn, to způsobuje natahování a uzavírání krevních cév, důsledkem je nedokrvení tkání a později jejich nekróza.

Tlak = síla, která působí kolmo na plochu. Způsobí stlačení/kompresi zásobních cév v určité lokalizaci tkání. Jednotlivé buňky nejsou dostatečně zásobovány živinami a kyslíkem z arteriální krve, a tak dochází k postupnému odumírání tkáňových i nervových buněk.

Nejčastější místa vzniku

Proleženiny se mohou vytvořit kdekoliv na těle. K místům nejnáchylnějším k jejich vzniku patří oblasti s malou vrstvou tukové a svalové tkáně, kde tlak zvenčí působí přímo proti kosti (obr. č. 3 a 4). Patří k nim: oblast nad křížovou kostí, paty, sedací kosti, oblast nad velkými výčnělky tzv. trochantery stehenní kosti, vnější kotníky.

Obr. č. 3 – Nejčastější místa vzniku proleženin v sedě

Obr. č. 1 – Přímé rizikové faktory

Obr. č. 2 – Nepřímé rizikové faktory

Obr. č. 4 – Nejčastější místa vzniku proleženin vleže

Dekubity se dělí do kategorií dle rozsahu (hloubky) poškozených vrstev kůže a podkoží, které zasahují. Níže uvádíme kategorizaci dekubitu dle NPUAP (National Pressure Ulcer Advisory Panel, Národní poradní panel pro otázky dekubitů) 2019. Specifickou kategorii tvoří dekubity na sliznicích, které lemují dýchací cesty, gastrointestinální (trávicí) a močový trakt. Primární příčinou vzniku dekubitu na mukózní membráně je použití zdravotnických prostředků (intubační kanyly, močové katetry, nasogastrické sondy apod.) a jejich trvalé působení tlaku, tření (frikce) a střižné síly na sliznici. NPUAP klasifikace pro dekubitus na kůži nelze použít pro klasifikaci slizničních dekubitů. Dekubitus na mukózní membráně by měl být označen jako slizniční dekubitus bez identifikované hloubky.

UpozorněníFotodokumentace dekubitů není vhodná pro citlivější osoby

Klasifikace dekubitů podle NPUAP 2019

Dekubitus I. kategorie

Neblednoucí erytém neporušené kůže

Neporušená kůže s lokalizovanou
oblastí neblednoucího erytému (zarudnutí) se může projevovat jinak u tmavě pigmentové kůže.

 

Dekubitus II. kategorie

Částečná ztráta tloušťky kůže s odhalenou dermis

Částečná ztráta kůže s odhalenou dermis (škára). Spodina rány je životaschopná, růžová nebo červená, vlhká a může se také vyskytovat jako neporušený, nebo prasklý puchýř naplněný serózní (slámově žlutou) tekutinou.

 

Dekubitus III. kategorie

Úplná ztráta kožního krytu dermis

Úplná ztráta kožního krytu, při které je viditelný tuk ve vředu. Často se vyskytuje granulační tkáň a epibolus (shrnuté okraje rány). Fascie svaly, šlachy, vazy, chrupavky a/nebo kosti nejsou odhaleny.

 

Dekubitus IV. kategorie

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce dermis

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce s odhalenými nebo
přímo hmatatelnými fasciemi, svaly, šlachami, vazy, chrupavkami nebo kostmi ve vředu. Vlhká nekróza a/nebo příškvar mohou být viditelné. Často se vyskytuje epibolus (shrnuté okraje), podminování a/nebo tunely.

 

Neklasifikovatelný dekub itus

Zakrytá úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce dermis

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce, u které nelze potvrdit rozsah poškození tkáně v rámci vředu, protože je zakrytá vlhkou nekrózou nebo příškvarem. Je-li vlhká nekróza nebo příškvar odstraněn, bude odhalen dekubitus 3. nebo 4. kategorie.

 

Hluboké postižení tkání

Perzistentní neblednoucí tmavě červené, vínově červené nebo fialové zbarvení dermis

Hluboké postižení tkání: Neporušená nebo porušená kůže s lokalizovanou oblastí tmavě červeného, vínově červeného nebo fialového zabarvení. Zabarvení se
může projevovat různě u tmavě pigmentové kůže.

 

Dekubity na sliznicích

Primární příčinou vzniku dekubitu na mukózní membráně je použití zdravotnických prostředků (intubační kanyly, močové katetry, nasogastrické sondy apod.) a jejich trvalé působení tlaku, tření (frikce) a střižné síly na sliznici.

Fotoarchiv: DiaPodi care, Irena Pukiová

Kompletní Klasifikace dekubitů podle NPUAP 2019

Dekubitus I. kategorie  Neblednoucí erytém neporušené kůže

Neporušená kůže s lokalizovanou oblastí neblednoucího erytému se může projevovat jinak u tmavě pigmentové kůže. Přítomnost blednoucího erytému nebo změny citlivosti, teploty, nebo pevnosti mohou předcházet vizuální změny. Změny barvy nezahrnují fialové nebo tmavě červené zabarvení. Ty mohou značit, že se jedná o hluboké poškození tkání.

Dekubitus II. kategorie  Částečná ztráta tloušťky kůže s odhalenou dermis

Částečná ztráta kůže s odhalenou dermis. Spodina rány je životaschopná, růžová nebo červená, vlhká a může se také vyskytovat jako neporušený, nebo prasklý puchýř naplněný serózní tekutinou. Tuk není viditelný a hlubší tkáň také ne. Granulační tkáň, vlhká nekróza nebo příškvar nejsou přítomny. Tato zranění obvykle vznikají z nepříznivého mikroklimatu a střižných sil na kůži nad pánví a střižných sil v kotníku. Tento stupeň by neměl být použit k popisu MASD, IAD, ITD, MARSI nebo traumatických ran.

Dekubitus III. kategorie Úplná ztráta kožního krytu

Úplná ztráta kožního krytu, při které je viditelný tuk ve vředu. Často se vyskytuje granulační tkáň a epibolus (shrnuté okraje rány). Vlhká nekróza a/nebo příškvar mohou být viditelné. Hloubka poškození tkáně se liší podle anatomického umístění. V oblastech s hodně tukem se můžou vyvinout hluboké rány. Rovněž se může vyskytovat podminování a tunely. Fascie svaly, šlachy, vazy, chrupavky a/nebo kosti nejsou odhaleny. Pokud vlhká nekróza nebo příškvar zakrývají rozsah ztráty tkáně, jedná se o neklasifikované dekubity.

Dekubitus IV. kategorie Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce tloušťce

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce s odhalenými nebo přímo hmatatelnými fasciemi, svaly, šlachami, vazy, chrupavkami nebo kostmi ve vředu. Vlhká nekróza a/nebo příškvar mohou být viditelné. Často se vyskytuje epibolus (shrnuté okraje), podminování a/nebo tunely. Hloubka se liší podle anatomického umístění. Pokud vlhká nekróza nebo příškvar zakrývají rozsah ztráty tkáně, jedná se o neklasifikované dekubity.

Neklasifikovatelný dekubitus: Zakrytá úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce

Úplná ztráta kožního krytu a tkáně v plné tloušťce, u které nelze potvrdit rozsah poškození tkáně v rámci vředu, protože je zakrytá vlhkou nekrózou nebo příškvarem. Je-li vlhká nekróza nebo příškvar odstraněn, bude odhalen dekubitus 3., nebo 4. kategorie. Stabilní příškvar (tj. suchý, přilnavý, neporušený bez erytému nebo změny) na patě nebo ischemické končetině by neměl být změkčován nebo odstraněn.

Hluboké postižení tkání: Perzistentní neblednoucí tmavě červené, vínově červené nebo fialové zbarvení

Neporušená nebo porušená kůže s lokalizovanou oblastí perzistentního neblednoucího tmavě červeného, vínově červeného nebo fialového zabarvení nebo epidermální separace odhalující tmavou spodinu nebo puchýř vyplněný krví. Bolest a změny teploty často předcházejí změnám barvy kůže. Zabarvení se může projevovat různě u tmavě pigmentové kůže. Toto poranění vzniká z intenzivního a/nebo prodlouženého tlaku a střižných sil na kontaktní vrstvě kosti a svalu. Rána se může rychle vyvíjet a odhalit skutečný rozsah poranění tkání nebo se může vstřebat bez ztráty tkání. Pokud jsou nekrotická tkáň, tuková tkáň, granulační tkáň, fascie, svaly nebo další podkožní struktury viditelné, poukazuje to na hluboké dekubity (neklasifikovatelné, 3. nebo 4. stupně). Nepoužívejte kategorii vnitřní dekubitus (DTI) k popisu vaskulárních, traumatických, neuropatických nebo dermatologických stavů.

Dekubity na sliznicích

Primární příčinou vzniku dekubitu na mukózní membráně je použití medicinských prostředků (intubační kanyly, močové katetry, nasogastrické sondy apod. a jejich trvalé působení tlaku, frikce a střižné síly na sliznici.
Klasickou klasifikace pro dekubitus na kůži nelze použít pro klasifikaci slizničních dekubitů. Dekubitus na mukózní membráně by měl být označen jako slizniční dekubitus bez identifikované hloubky. Neblednoucí erytém nelze na sliznicích vidět, protože superficiální otevřené vředy indikující ztrátu povrchové tkáně bez keratinizovaného epitelu jsou tak mělké, že jsou vizuálně nerozeznatelné od hlubších vředů.

Vysvětlivky: MASD – poškození kůže spojené s vlhkostí, IAD – inkontinenční dermatitida, ITD – intertriginózní dermatitida, MARSI – poranění kůže zdravotnických adhezivem 

Doporučení k péči o pacienty s dekubity v domácím prostředí:

  • Maximální péči věnujte předcházení vzniku/ prevenci (antidekubitární pomůcky – pomůcky snižující tlak, napomáhající v udržení správné polohy pacienta, vhodné inkontinenční pomůcky..)
  • Polohujte pacienta dle jeho aktuálního stavu a schopnosti mobility
  • Nepoužívejte dráždivá mýdla, horkou vodu, kafrové masti

Podrobnější informace o péči o pacienty s dekubity naleznete v následujícím vydání Bulletinu Zahojíme 2/2024.

  • Nemasírujte oblast dekubitu masážní emulzí nebo kafrovou mastí, netřít pokožku ručníkem (v oblasti dekubitu ani na predilekční oblasti (oblasti s vysokým rizikem vzniku dekubitu)
  • Nepoužívat „nánosy“ zinkové pasty na oblasti dekubitu nebo na predilekční oblasti (oblasti s vysokým rizikem vzniku dekubitu)
  • Nepoužívat pomůcky s otevřeným středem (věnečky, kolečka) pro udržení polohy a snížení tlaku
  • Zajistit, aby paty pacienta spočívaly volně nad povrchem lůžka – „plovoucí paty“ (např. za pomocí polštářů), kdy váha bérce musí
    být rozložena po celé ploše polštáře. Zabráníte tak působení tlaku zejména v oblasti Achillovy šlachy

POZOR !!! I přes kvalitní ošetřovatelskou péči mohou dekubity vzniknout, a to např. u pacientů s mnohočetnými nemocemi, s vyčerpáním organismu či u pacientů v terminálním (konečnému) stádiu života.

Další možností prevence dekubitů na patách je použití patní botičky Z-Flex, která obsahuje vzduchové lamely a fluidní polohovací podložku, jež umožňuje plně odlehčit patu a rozložit tlak vyvíjený na Achillovu šlachu. Integrovaná vzduchová komora také pomáhá podepřít dolní končetinu a zabránit nadměrné extenzi kolena.

Zdroj: DiaPodi care

Pro zdravotníky:

Chcete si vyzkoušet určování kategorie dekubitů?

Nejste si jisti, zda dekubitus ohrožuje Vás či Vaše blízké?
V rozhodování Vám pomůže následující algoritmus.

Použité zdroje:

  1. EDSBERG, L. et al., 2016. Revised National Pressure Ulcer Advisory Panel Pressure Injury Staging System: Revised Pressure Injury Staging System. J Wound Ostomy Continence Nurs. Nov/Dec;43(6):585-597. doi: 10.1097/WON.0000000000000281.z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5098472/
  2. Charakteristika proleženin. [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné z: https://www.dekubity.eu/informace-pro-verejnost/charakteristika-prolezenin/
  3. NIGHTINGALE, F., 1859. Notes on Nursing: What It Is, And What It Is Not. London: Harrison and Son. ISSN neuvedeno.
  4. POKORNÁ, A. et al., 2021. KDP – prevence a léčba dekubitů [online]. Praha: Národní portál klinických doporučených postupů [cit. 2024-07-25]. Dostupné z: https https://kdp.uzis.cz/res/guideline/33-dekubity-final.pdf

Autor: PhDr. Adéla Holubová, Ph.D., MBA, Irena Pukiová, MSc.
Recenze: prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Vážení členové pacienstké organizace Zahojíme, z.s.,

připravili jsme pro Vás pravidelný informační bulletin, který má za cíl informovat Vás o aktuálním dění a zajímavých novinkách v oblasti hojení ran. Ať již jste pacient, nebo pacientka se zkušeností s nehojící se ranou, blízký a pomáhající člověk, nebo specialista na hojení ran či příbuzných lékařských oborů, které se touto problematikou potýkají, nabízíme Vám náš bulletin Zahojíme. Občasník Zahojíme je zasílán ve formátu pdf do e-mailových schránek členů Zahojíme, z.s. a protože ne vše se vejde do pdf, navazuje na něj také rozšířené online vydání na našem webu.

Každou nehojící se ránu lze řešit. Mluvme o nich společně!